Nedělní kázání a Biblická zamyšlení

Wprowadzenie

W tym tygodniu miałem okazję usłyszeć o pewnym spektaklu zatytułowanym "Noc żywych trupów", inspirowanym znanym filmem George’a Romero z lat sześćdziesiątych. Historia osadzona w postkapitalistycznym świecie opowiadała o tym, jak większość ludzi wyginęła w wyniku konfliktów i katastrof, a w opustoszałych miastach królowały istoty znane z popkultury jako Zombi.

Mimo lekkiej formy i humorystycznych akcentów, spektakl krył w sobie głębokie przesłanie. Symbolika, jaką się posłużono, była poruszająca i skłaniała do refleksji. Nie można było oprzeć się wrażeniu, że te obrazy są bardzo bliskie duchowej rzeczywistości, o której mówi Biblia.

I. Zombie jako obraz duchowej śmierci

Zombi w popkulturze to "żywe trupy". Są martwe, ale z jakiegoś powodu wciąż funkcjonują – często w wyniku katastrof, wirusów czy eksperymentów naukowych. Cechuje je brak świadomości, a ich życie sprowadza się do instynktów, takich jak głód.

Jeśli spojrzymy na to z perspektywy duchowej, ten obraz może odnosić się do ludzi, którzy żyją fizycznie, ale w oczach Boga są martwi duchowo. Biblia wielokrotnie odnosi się do tego stanu, a Apostoł Paweł w swoich listach daje nam klucz do zrozumienia tej rzeczywistości.

II. Biblijna diagnoza duchowego stanu człowieka

W 1 Liście do Tesaloniczan (5:23) Paweł mówi o trójpodziale człowieka: ciele, duszy i duchu. Każdy z nas rodzi się z ciałem – zdolnym do funkcjonowania w fizycznym świecie – oraz z duszą, czyli umysłem, emocjami i wolą. Ale jest jeszcze duch.

I tu pojawia się problem. Biblia naucza, że duch człowieka jest martwy z powodu grzechu. W Ewangelii Jana (3:1-7) Jezus w rozmowie z Nikodemem mówi wprost: „Musisz narodzić się na nowo”. Dlaczego? Bo bez nowego narodzenia, bez ożywienia ducha przez Ducha Świętego, człowiek jest martwy w Bożych oczach.

III. Dowody z Pisma Świętego

List do Efezjan (2:1-5) mówi:

„Byliście martwi z powodu waszych upadków i grzechów, w których żyliście, uwikłani w obecny wiek tego świata. (...) Ale Bóg, będąc bogaty w miłosierdzie, z powodu wielkiej miłości, jaką nas umiłował, ożywił nas razem z Chrystusem.”

Podobny obraz znajdujemy w Liście do Kolosan (2:13):

„I was, umarłych z powodu występków i nieobrzezania ciała, razem z Nim ożywił, odpuszczając wszystkie grzechy.”

IV. Zatrważająca rzeczywistość

Bez Chrystusa duch człowieka jest jak zombie – bez celu, bez nadziei, bez życia wiecznego. Czy nie jest to martwota? Po chrzcie dzieci muszą być wychowywane przez wiernych rodziców, którzy się modlą, czytają Biblię i prowadzą je do szkółki niedzielnej. Bez tego duch umiera.

Ale nasz Pan nie pozostawia nas – w każdej chwili możesz narodzić się na nowo. Możesz ożyć w Chrystusie.

V. Wezwanie do działania

Bóg ożywił nas przez Jezusa, ale nie po to, byśmy zatrzymali to dla siebie. Otrzymaliśmy nowe życie, aby dzielić się tą nadzieją z innymi. List do Rzymian (6:13) wzywa:

„Oddajcie samych siebie Bogu jako ci, którzy ożyli z martwych.”

Niech to kazanie będzie dla nas zachętą do działania. Bóg dał nam zapewnienie, że jeśli będziemy Go szukać w Jego Słowie, znajdziemy Go.

Zakończenie

Bracia i siostry, nie bądźmy obojętni. Życie w Chrystusie jest darem, którym musimy się dzielić. Niech obraz "żywych trupów" przypomina nam o naszej misji – by głosić Ewangelię tym, którzy wciąż są duchowo martwi. Powierzmy siebie Bogu, prosząc, aby nas prowadził i dawał siłę, by nieść światło Chrystusa w świat. Amen.

Ogłoszenia:

1. Nabożeństwo niedzielne 9:00 - wygłosi bp. Ladislav Devečka.
2. W czwartek spotkanie biblijne z rozważaniem Bożego Słowa.
3. Szkółka niedzielna podczas nabożeństwa.
4. Gazeta "Ewangelik" i kalendarz do nabycia.

Pastor Jan Badura

Úvod:

Pojďte, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň. (ŽALM 66/5 - ČEP).

Pójdźcież, a oglądajcie sprawy Boże; straszny jest w sprawach swoich przy synach ludzkich. (Psal, 66/5 -BG 1632)

" Probuď se, probuď, oděj se mocí, Hospodinova paže! Probuď se jako za dnů dávnověku, za dávných pokolení! Což právě ty jsi neskolila obludu, neproklála draka? Což právě ty jsi nevysušila moře, vody obrovské propastné tůně, a nezřídila v mořských hlubinách cestu, aby vykoupení mohli přejít? Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí, přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavě. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek. „Já, já jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka, jenž umírá, lidského syna, který je jak tráva? Zapomínáš na Hospodina, který tě učinil, který roztáhl nebesa a položil základy země. Proč máš neustále, po celé dny, strach ze vzteku utiskovatele, který ti chystal zkázu? Kde je ten utiskovatel i se svým vztekem?“ Brzy se spoutanému otevře žalář ; nezemře v jámě, ani chléb mu nebude scházet. „Já, Hospodin, tvůj Bůh, vzdouvám moře, až jeho vlny hlučí. Hospodin zástupů je jeho jméno.

Vložil jsem ti do úst svá slova, přikryl jsem tě stínem své ruky, jako stan jsem roztáhl nebesa a položil základy země, a řekl jsem Sijónu: ‚Ty jsi můj lid." (Iz 51/9-16 ČEP)

I Biblické slovo k rozjímání:

• Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme, už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé. On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. ( II Kor 1/8-11)
• Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho. Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“ Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá nejen vítr i moře?“(Mat 4/35-41 ČEP)

" Biblické slovo zmiňované ve výše uvedených verších nás nejlépe směřuje jak se zachovat, jaký zaujmout postoj aby v nás nebylo hodně hořkosti, žalu, strachu.,,, je důležité je pro každého z nás zachovat čistotu srdce, pokoj v duši jelikož to jsou základní stupně, které nás vedou na piedestal štěstí spojení s Ježíšem Kristem .

Evangelista Marek v předchozích verších se zmiňuje jak Ježíš pobouzel lid k jeho následování a následně lze vypozorovat určitou souvislost s dnešním životem.

Vážeme se s Ježíšem cítíme potřebu modlitby, čteme a rozjímáme nad Biblí, kdy v tom přichází různé životní bouře. Přirozeným způsobem se dá v takových situacích říci "Pane ty jsi se mnou nic mi nehrozí", a tak ve skutečnosti je. Pán Ježí přece říká "Já jsem s Vámi po všechny dny až do zakončení světa". Jenže právě v takových případech přichází zkouška naší víry. Když se podíváme na chování učňů, dá se předpokládat, že učedníci do posledního okamžiku se snaží z situace vyváznout na základě vlastních zkušeností. Teprve když cítí že jim jde opravdu o život upínají se k Ježíši, a právě této neochvějné pevnosti jako věřící potřebujeme. Jsou situace v kterých přirozeným způsobem na člověka působí strach a začínají pochybnosti o vlastních možnostech dosáhnout cíle. Ochabují nám svaly, ztrácíme půdu pod nohama, motivaci, a právě tehdy je čas pozvednout své oči vzhůru. Vzhůru nad pozemské záležitosti a s upřeným zrakem na pána Ježíše postupovat dál. Obdobně jak kdysi Izraelité během svého putování pouští začali reptat proti Bohu a Mojžíšovi. Stěžovali si na těžké podmínky a nedostatek jídla a vody. Za jejich nespokojenost a nedůvěru poslal Bůh na lid jedovaté hady, kteří je kousali, a mnoho Izraelitů umíralo. Mojžíš vyrobil měděného hada a umístil ho na kůl. Každý, kdo byl hadem uštknut, se měl podívat na tohoto hada a byl uzdraven."

Zakončení:

Analogie s novozákonním příběhem nám ukazuje, že stejně jako se Izraelité uzdravili pohledem na měděného hada, tak i lidé ve svých těžkých situacích nacházejí spásu skrze víru v Ježíše Krista, který byl vyvýšen na kříži a pouze pochybnost a nedostatek víry způsobuje smrt.

Úvod:

Nevíte, že ti, kdo běží na závodišti, běží sice všichni, ale jen jeden bere cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni; oni, aby získali věnec pomíjející, my však nepomíjející. Já tedy běžím ne jako bez cíle, bojuji ne jako bych jen bil do vzduchu, ale trýzním své tělo a podrobuji je, abych snad, když jsem kázal jiným, sám nebyl zavržen." (Bible, 1. Korintským 9:24-27 , ČEP)

Pavel přirovnává křesťanský život k závodu. Nejde však o soutěž mezi lidmi, ale o osobní závazek žít tak, aby člověk dosáhl věčného života. Stejně jako sportovci se musí podrobit tvrdé disciplíně, i věřící musí vést disciplinovaný život. Sportovci trénují kvůli pomíjivé odměně (věnec, medaile), ale věřící usilují o nebeskou odměnu – věčný život s Bohem. Pavel zdůrazňuje důležitost sebekázně. I když kázal jiným, sám si dával pozor, aby žil podle toho, co učil. Jinak by mohl být zavržen, což znamená, že by nesplnil Boží požadavky na věrnost a poslušnost božímu slovu.

I Biblické slovo k rozjímání:

„Když někdo z vás má služebníka, který oře nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: ‚Pojď hned ke stolu‘?“ (Bible, 1. Lukáš 17:7–10 , ČEP)

Ježíš nás učí pokoře: nemáme si myslet, že si zasloužíme zvláštní uznání za to, že sloužíme Bohu. Naše služba je samozřejmou odpovědí na jeho lásku a milost. Lukáš používá silné obrazy z řecké a židovské kultury k ukázání reality služby. Řecká slova zdůrazňují hierarchii mezi pánem a služebníkem, tvrdou práci a nesamozřejmost odměny. Slova „eutheōs“ (okamžitě) a „anapese“ (ulehni) zdůrazňují absurditu očekávání, že pán se bude starat o služebníka dříve, než on splní své povinnosti. Ježíš nás varuje před domýšlivostí a nabádá nás k pokoře.

„Milujte Hospodina, všichni jeho věrní! Hospodin chrání věrné, ale vrchovatě odplácí těm, kdo si počínají zpupně „Buďte stateční, vaše srdce ať se vzmuží, všichni, kdo očekáváte Hospodina!“ (Bible,Žalm 31:24-25 , ČEP)

V židovské kultuře Starého zákona bylo spoléhání se na Boha absolutním principem. Víra v Hospodina nebyla jen duchovní záležitostí, ale i praktickým životním základem. Izraelité věřili, že jejich přežití, bezpečí a prosperita závisí na dodržování Božího zákona. Důvěra v Boha znamenala poslušnost a závislost na Něm, spíše než na vlastních schopnostech. Odklon od Boha a spoléhání na sebe bylo vnímáno jako pýcha a vedlo ke katastrofám ztrátou Boží ochrany

Zakončení:

Klíčové je v tomto tématu spoléhání na Boha a láska k němu, versus spoléhání se na sebe sama. Slovo „Ty jsi můj Bůh“ – je vyjádřením osobní víry a závazku, a ne jen náboženskou frází. Toto slovo má být naší životní realitou, že Hospodinova moc je skutečná, je moc, která řídí svět. „Spoléhám na tebe“ – hebrejské „batach“ znamená důvěřovat, mít bezpečí v Bohu. A slovo „Milujte Hospodina“ – zde je emoční a osobní výzva. Hebrejsky „ahav“, které znamená nejen cit, ale i praktickou oddanost a bezmeznou poslušnost naproti tomu slovo pýcha hebrejsky „zed“ byla v již v židovském myšlení spojována s těmi, kdo se vzdalují od Boha. Tady vidíme stejný důraz i v Novém zákoně, kde autoři vybízejí k pokoře a poslušnosti Bohu. Například:

„Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ (Bible, Jakub 4:6 , ČEP)

„Oblečte se v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás povýšil v pravý čas.“ (Bible,1. Petrův 5:5-6 , ČEP)

Kázání na základě Jonáše 3,5: "A vyhlásili půst a oblékli se do pytlů, od největšího až po nejmenšího"

Úvod

Bratři a sestry, dnešní úryvek z knihy proroka Jonáše nám připomíná hluboký význam půstu jako aktu pokání a obrácení. Obyvatelé Ninive, když uslyšeli prorockou výzvu Jonáše, okamžitě odpověděli pokáním – nejen slovy, ale hlavně činy. V tomto duchu chceme nahlédnout na půst a objevit, jak může proměnit naše životy.

Ninive bylo městem plným hříchu, ale když jeho obyvatelé uslyšeli Boží varování, "vyhlásili půst a oblékli se do pytlů". To byl znak jejich hluboké pokory před Bohem. V Novém zákoně Ježíš rovněž mluví o půstu v souvislosti s pokáním: "Běda tobě, Cherazine! Běda tobě, Betsaido! Neboť kdyby se v Tóru a Sidonu staly zázraky, které se udály u vás, už by se byli předčasně káli v pytlovině a popele" (Mt 11,21).

Půst tedy není rituálem, ale skutkem který má vést k opravdové proměně našeho srdce. Je to chvíle, kdy v pokoře svou slabost , nicotnost a zároveň se otevíráme Božímu milosrdenství hotoví přijmout jeho vůli.

Biblický kontext půstu

Půst má v Bibli dlouhou tradici a vyskytuje se jak ve Starém, tak v Novém zákoně. Byl praktikován patriarchy, proroky, apoštoly i naším pánem Ježíšem Kristem jako projev pokory při hledání Boží vůle.

1. Půst ve Starém zákoně
2. • Mojžíš se postil 40 dní na hoře Sinaj, když přijal Desatero: "Byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nejedl chleb a nepil vodu" (Ex 34,28).
   • Král David se postil a plakal za nemocného syna: "David se postil a vcházel, aby ležel na zemi" (2 Sam 12,16).
   • Prorok Daniel se postil tři týdny, aby porozuměl Božímu zjevení: "Nejedl jsem žádný chutný pokrm, maso ani víno nevešlo do mých úst" (Dan 10,3).
2. Půst v Novém zákoně
3. • Ježíš Kristus nejen mluví o půstu ale sám postil. Před zahájením své veřejné činnosti se postil 40 dní na poušti (Mt 4,2). Tímto příkladem nám pán Ježíš ukazuje, jak je půst důležitý z pohledu duchovního boje proti mocnostem zla a podřízení se Boží vůli.
   • Prorokyně Anna sloužila Bohu půstem a modlitbou: "Neopouštěla chrám a sloužila Bohu posty a modlitbami dnem i nocí" (Lk 2,37).
   • První křesťané se postili před důležitými rozhodnutími: "Postili se a modlili a vkládali na ně ruce a propustili je" (Sk 13,3).

V evangelium podle Matouše nás Ježíš učí:

"Když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci. Znetvořující svůj obličej, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Ty však, když se postíš, pomaž svou hlavu a umyj svou tvář, aby ne lidem, ale tvému Otci v nebesích, který je ve skrytosti, bylo zřejmé, že se postíš" (Mt 6,16-18).

Závěr – Jak se máme postit?

Půst Ninivanů byl projevem jejich hlubokého pokání a obrácení. V Novém zákoně nás Ježíš učí, že půst má být vnitřním aktem podřízenosti a lásky k Bohu. Jak tedy postit?

1. S pokorou a upřímností – ne pro okázalost, ale k přiblížení se k Bohu.
2. S duchovním úmyslem – posílit svou víru a duchovní odolnost tím, že překonáváme své tělesné potřeby a zaměřujeme se na duchovní růst. Půst nám pomáhá získat větší kontrolu nad svými slabostmi a pokušeními, což je důležitý aspekt duchovního boje.
3. S láskou k bližnímu – pravým půstem a modlitbou můžeme ve víře pomoci druhým přivoláním Boží pomoci.

V této přednostní době bychom se měli připravit na období postu, abychom se přiblížili Boží vůli. Tento čas by měl být obdobím sebereflexe, pokání , návratu a většímu přilnutí k Bohu.

Amen.

Úvod

„Syn člověka bude vydán do rukou lidí“ (Mt 17,22)

Když Ježíš pronáší tato slova, nachází se se svými učedníky v Galileji. Otevřeně jim říká o svém utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. Je to již podruhé, co jim oznamuje svou křížovou cestu, ale učedníci stále nerozumí, co tím myslí. Pro ně je Mesiáš ten, kdo má triumfovat, ne ten, kdo má být vydán a trpět.

Ježíš používá označení „Syn člověka“ – titul, který ve Starém zákoně, zejména v knize Daniel, označoval postavu, která měla od Boha obdržet moc a slávu. Kristus však tuto misi naplňuje jinak: skrze pokoru, utrpení a kříž. „Bude vydán do rukou lidí“ – tato slova jsou mimořádně silná. Ježíš nebude jen odmítnut, ale přímo vydán – zrazen, souzen a odsouzen k smrti těmi, které přišel spasit.

Tajemství vydání

Zamysleme se nad tím, kdo Ježíše vydal:

• V lidském smyslu – byl vydán Jidášem, který svého Mistra prodal za třicet stříbrných.
• V právním smyslu – byl vydán velekněžími a vůdci lidu, kteří ho falešně obvinili a předali Pilátovi.
• V duchovním smyslu – lze říci, že byl vydán všemi hříšníky, protože to naše hříchy ho přivedly na kříž.
• Především však – byl vydán samotným Otcem. Bůh „ho vydal za nás všechny“ (Řím 8,32), aby nám dal věčný život.

Bůh, který se vydává do rukou lidí

Tato slova jsou šokující: Bůh, který je všemohoucí, se dává do rukou lidí – slabých, hříšných a krutých. Ten, který stvořil svět, dovoluje, aby jeho ruce byly svázány. Ten, který je soudcem živých i mrtvých, se nechává soudit a nespravedlivě odsoudit. Ten, který dává život, dovoluje, aby mu byl vzat.

Proč to dělá? Protože jeho láska k člověku je větší než jeho hřích. Ježíš se vydává dobrovolně, protože ví, že jeho oběť a smrt otevře cestu ke spáse nás hříšníků, kteří jsme sešli z pravé cesty.

Naše odpověď

Nevydáváme i my Ježíše do rukou lidí?

• Když našeho pána zrazujeme svými hříchy a kompromisy se světem?
• Když se od Ježíše v těžkých chvílích odvracíme, stejně jako Petr, který ho třikrát zapřel, můžeme litovat toho kolikrát jsme schopni zapřít našeho pána nebo víru my?
• Cožpak není napsáno "Jste solí země" (Mt 5,13 ), nezrazujeme našeho pána, když nehájíme pravdu a mlčíme tam, kde bychom měli promluvit?

Závěr

Ale existuje i jiný pravý způsob „vydání“ Ježíše – takový, ke kterému jsme jako věřící lidé povoláni:

• Máme ho vydávat světu svědectvím naší víry.
• Máme se sami odevzdat do Božích rukou, stejně jako on se odevzdal za nás.
• Máme přijímat svá utrpení a kříže s důvěrou, že vedou ke vzkříšení.

Nechť je tento postní čas příležitostí k hlubšímu prožití tajemství Ježíše, který se dobrovolně nechal vydat, abychom my mohli žít.

Amen.

Další biblické odkazy k tématu:

• Izajáš 53,3-7 – Proroctví o trpícím služebníku, který byl zavržen a vydán na smrt za naše hříchy.
• Jan 19,16 – Pilát vydává Ježíše k ukřižování.
• Skutky 2,23 – Petr vysvětluje, že Ježíš byl vydán podle Božího plánu.
• Filipanům 2,6-8 – Kristova pokora a oběť až k smrti na kříži.
• Římanům 5,8 – Bůh dokazuje svou lásku tím, že Kristus zemřel za nás hříšníky.